PŘÍBĚH
PÁD HVĚZDY
Země, jak ji znali lidé v dávnověku, už není. Pád hvězdy vše změnil. Dopadla na povrch a vytvořila velký kráter. Nárazem se roztříštila na malé střípky krystalů, které stále září a ukrývají v sobě do té doby nepoznanou sílu. Spousta menších kousků se zabořila hluboko pod zem, do jeskyň, kde je našel národ Antrumechan. Tito vynalézaví podzemní tvorové brzy zjistili, že krystaly lze využít jako silný zdroj energie, a byla tak zažehnuta jejich nová technologická revoluce.
S novými mocnými zbraněmi konečně mohli vytáhnout na povrch a vytlačit lidský rod, který je kdysi zahnal do podzemí. Zabráním měst, která ztratili před mnoha generacemi, však jejich expanze neskončila. Lidé z celého kontinentu se museli semknout a čelit nové hrozbě spolu. Nestačilo jen spojenectví na základě slibů a velkých slov, lidé potřebovali silnou ozbrojenou moc se silnými vůdci. Slabí a nerozhodní byli svrženi svými generály - účinnými a silnými. Skončil věk vědy a umění, a začal věk branné povinnosti, efektivity vedoucí k vítězství - tak vznikl Pakt.
Ti, kteří odmítli vládu tvrdé ruky se stáhli do hor a lesů - stal se z nich tajnůstkářský národ Dorcha - v tajných svatyních vysluhující zapovězené rituály zvláštních bohů a vládnoucí nadpřirozenými silami.
Brzy byli Antrumechani zatlačeni zpět do svých bývalých měst a ke vstupům do podzemí. Pakt a jeho pořádky a zákony však zůstaly, protože příměří s Antrumechany bylo křehké, a síla a disciplína z lidských myslí nemizí.
Pád hvězdy ale nezměnil jen to - lidská města v blízkosti místa dopadu byla smetena. Přeživší lidé nalezli kráter, a v něm roztříštěnou hvězdu. Zjistili, že jim světlo, které vyzařuje, dodává sílu, vědomosti a schopnosti přesahující chápání. Založili zde svobodnou komunu UrRu, začali tvrdit, že samotná hvězda je oslovuje a počali se vzdalovat od svých dřívějších soukmenovců.
PŘÍCHOD TEMNOTY
Jako první přicházející temnotu zpozorovali Dorchané. Při svých rituálech viděli paprsky sluncí vysychat a cítili příchod té ohromné síly. Přítomnost ještě nepoznané nicoty. Nikdo však jejich varování nedbal - až bylo pozdě. Temnota přišla rychle a nečekaně. Nebyl to ani mrak. Nepřišlo varovné hřmění před bouří. Stín dopadl na zem jako naprostá absence všeho. Z nebe se natáhly k zemi temné sloupy a z nich se začala rozšiřovat zeď temnoty, která pohlcovala vše, co jí stálo v cestě.
Jednotnost, síla a disciplinovanost armád Paktu proti ní byly bezbranné. Jen antrumechanské zbraně poháněné světelnými krystaly dokázaly sem tam zadržet ten příval, ale zastavit ho nedokázaly ani ony. Ale aspoň poskytly přeživším dost času, aby se stáhli do kráteru roztříštěné hvězdy.
LUNA - POSLEDNÍ MÍSTO SVĚTLA
Tak se, z kdysi anarchistické komuny utečenců, stalo poslední bezpečné útočiště na zemi. UrRu přijali uprchlíky bez rozdílu: rozdrobené bojové oddíly Paktu, atrumechanské inženýry i Dorchany s jejich podivným náboženstvím. Vratké poslední společenství - stmelené dohromady jen nutností. Základna Luna. Ze všech stran obklopená Temnotou. A Temnota nespí… Krade se blíž a blíž! Začíná poslední a věčná noc?